Did Keynes save the global stock-exchanges from crashing in 2014?

October 02, 2016

Overproduction of basic raw materials, energy and agricultural products causes economical depressions and stock market crashes. Economists as Clement Juglar and Joseph Kitchin identified economical cycles where material over-production was the cause for breaking the upward trajectory and reversing the trend into a down-cycle, thus thrusting financial markets into a tail spin.

 

This is how it works: supply increases as prices rise as a function of increasing demand. All until the price escalation restrains additional demand and caused supply to be ample for some time until prices collapse and de-leveraging takes place.

The disintegration of material leads to the crippling of financial flows and has a correlation to all financial values. My generation has seen these inflexion points, marked by selling-panic and price collapses in the years of 1993>1995, 2000>2003 and 2007>2009. Finding equilibrium is a self-fulfilling prophecy.

 

The overproduction of energy and mining in 2014 to 2016.

This time tough, the price and production adjustments marking a peak and trough seem to be behind us without causing any major disruptions to the financial markets, despite the industrial metals and power commodities having declined 50% or more in both price and output since the peak in January of 2014. All without causing too much blood on the Street, as Rothschild would have said.

 

This price collapse and the following decline in production would under normal circumstances have triggered an economical downturn in the 3rd world followed by a global crash in all financial markets across all assets classes.

But what we saw over the two last years was a mere blip on the charts, with a short-term steep decline in emerging markets currencies and stocks. 

But today, we seem to have bounced back to pre crisis levels with stock-market volatility at all time low. The market players seem to have chosen to ignore the situation. So what was different this time?

Who saved the markets from going under?

I think it was most likely the ECB and FED, adopting the socialist theories of J.M. Keynes, that averted the market attention from what could have been a stock-market crisis.

The two mighty banks adopted the theories of over stimulating the economy and so avoiding a meltdown. At the height of the great depression, in 1933,  J.M. Keynes advised on tackling unemployment in a global recession. His model was based on creating artificial employment by artificially stimulating the economy through subsidies and financial aid programs, thus creating additional, although artificial, demand in the economy.

This is de facto what has happened in our time, through money printing, lowering of interest rates and the EU subsidy programs. It surely seems to have worked in the short term and the central bankers in the developed world has acknowledged that a laissez faire economy only goes well when the economical cycle is heading upwards. 

 

Is this the reliable model for staving off future economical debacles and cut out the need for economic adjustments? Have we learned to  defy gravity?  Only time will tell….

 

 

 

Author: Tomas V. Michalek, Economist & Investment banker

at BondSuperMarket in Prague, Czech Republic

Konec slunné Itálie,

aneb prodejte svá EURa včas.

September 07, 2016

O čem se nemluví? Proč Itálie není Řecko?

Nikdo ti neřekne, že loď se potápí, dokud nemáš

mokré ponožky...

Itálie, podobně jako Řecko, nikdy nebyla zemí, která by bez devalvace vlastní měny, byla schopna udržet tempo růstu a obstát v mezinárodní konkurenci. Podobně jako v Řecku, spuštění Eurozony v roce 1999, odstartovalo „mejdan“ zadlužování za několinásobně nižší úrokové sazby i v Itálii. Jenže, Itálie není Řecko. A každý mejdan jednou skončí. Otázka není jestli, ale KDY?

Zatímco, většina zemí v Evropě se již dostala, z pohledu hrubého domácího produktu,  „na“ či lehce „nad“ úroveň krizového roku 2008, Itálie stále zůstává 6% pod jeho úrovní. Itálie od roku 2008 byla dokonce  3krát v recesi, což znamená, že se její domácí produkt propadal.  A i letos „poroste“ Itálie o maximálně 0,7-0,9% (ČR téměř 3%).

Nezaměstnanost přesahuje v Itálii 11%, v jižní Itálii dokonce 20%.

Italské banky mají ve svých portfoliích přes 360 miliard EUR nesplacených úvěrů, což představuje 18%!!! jejich úvěrové expozice (pro představu v České republice se pohybuje tento ukazatel dlouhodobě do 3%). A co hůř? Italské banky drží obrovskou porci státních dluhopisů Itálie, které se do hodnocení díky regulacím tváří, jakoby byly oázou bezpečí.

Není tomu tak!

 

A velké ratingové agentury opět mlčí. Poslední rating Itálie provedly „nejuznávanější“ agentury v roce 2014 (http://www.tradingeconomics.com/italy/rating)! Mezitím dluh Itálie narostl na 133% HDP, v EU druhé největší zadlužení po Řecku (175% HDP)! A jsou to ty samé ratingové agentury, které v roce 2008 tvrdily, že Lehman Brothers je nejlepší oáza bezpečí ratingem AAA, bohužel to bylo pouhý 1 den před krachem společnosti…

 

​Itálie je hluboce integrována do mezinárodního finančního systému svojí expozicí 2,5 bilionu EUR tzv. sovereign dluhopisů. Případný default – neschopnost splácet dluh, by měl na globální trhy horší dopad, než krach Lehman Brothers, nebo Řecka. A také proto se o tom nahlas nesmí mluvit. Řecko ještě šlo zachránit, avšak Itálie nikoliv. Je třeba si to uvědomit.

 

Nikdo vám neřekne, že loď se potápí a vy to zjistíte, až když máte mokré ponožky!

Proto snižuju a budu nadále snižovat držení EUR a v žádném případě si nekoupím jediný státní dluhopis Itálie ani jiné země z eurozony! Budu nadále investovat do reálných aktiv a když dluh, tak vybraných korporací, nejlépe anticyklických.

 

Není vůbec náhoda, že velké centrální banky navyšují své investice do zlata. Extrémem je, díky intervencím, švýcarská centrální banka, která navíc dokonce investuje do akcií firem typu Apple (pozn.: prodělají rozhodně méně, než investicí do dluhopisů eurozony).

…právě jsem zaplatil  zálohu na prosincové lyžování v našem oblíbeném lyžařském středisku Obereggen, oblast Trentino.  Nicméně se nemůžu ubránit otázkám: "Kolikrát pojedeme ještě, než ...?" ,nebo "A stihneme to ještě letos?" ...

Author: Radek Prokop, Economist & Investment banker

at BondSuperMarket in Prague, Czech Republic

  • White LinkedIn Icon
  • White Twitter Icon
BONDSUPERMARKET s.r.o.
Na Košíku 474/24, 102 00 Praha
EMAIL: michalek@bondsupermarket.cz

© 2018